Úvod > _Josef Rídl

Josef Rídl josefridl@seznam.cz

Vítejte na hradě Přimda

Zřícenina hradu Přimda stojí na vrcholu skalnatého hřebene nad stejnojmenným městečkem v severní části Českého lesa. První zmínka o Přimdě pochází z roku 1121; Přimda je tak považována za nejstarší kamenný hrad na našem území. Stavebníkem hradu byl sice nejspíš německý markrabě Děpolt II. z Vohburgu, ale nejpozději od roku 1126 patřila Přimda již českým panovníkům jako důležitá pohraniční pevnost, která střežila obchodní cestu z Prahy a Plzně do Horní Falce. Kromě toho sloužila jako královské vězení, kde byl nucen pobývat mimo jiné i pozdější král Přemysl Otakar II. V 15. a 16. století byl hrad často dáván do zástavy šlechtickým rodům, zejména pánům ze Švamberka. Neudržovaný hrad pustl a v 17. století již byl neobývanou zříceninou. Z první poloviny 12. století zůstala zachována mohutná hranolová věž z lomového kamene, obložená žulovými kvádry.

Dobrá zpráva pro občany v ČR

O tom, že počasí na Přimdě je zdraví prospívající a ovzduší lehce dýchatelné, víme všichni. Proto zde žijeme a jezdíme sem na výlety, dovolené, ozdravné pobyty.

Přimda je svojí polohou jedinečná. To už věděl německý kníže, který zde nechal postavit hrad na začátku našeho letopočtu. Už tenkrát si uzurpoval naši zem pro její klima a přírodní bohatství. Neuvědomil si ovšem, že v tehdy panujícím českým knížetem Vladislavem narazil na hrdý a nebojácný živel, který vetřelce nemilosrdně zahnal na jejich území. Tolik tedy napsal ten nejslavnější z Čechů kronikář Kosmas. Pravděpodobně si kníže Soběslav uvědomoval mimořádně výhodné polohy dnešní Přimdské hory a nechal zde postavit tento, na tehdejší dobu normální strážní hrad, na dnešní poměry mimořádný Románský skvost, který nemá v České republice obdoby. V klimatických poměrech, vážení občané, vede Přimda před Prahou a jejím hradem asi o tisíc loktů. Zkuste jet na ozdravný pobyt do Prahy!

O tom, že Přimdské ovzduší je zdravé a zachovává jasnou mysl spolu s mužnou silou, se přesvědčil mnohý panovník a hlavně ten, kdo o panovnický stolec bojoval. Nestranně musím napsat, že i lumpové v době středověku a v třicátých letech minulého staletí, zde čerpali svoje síly k zotročování obyvatel bydlících v okolí a následně v celé Evropě.

Ten nejslavnější, který zde čerpal, sice nedobrovolně, životní síly, ale zdejší počasí mu prospělo, byl budoucí král Přemysl Otakar II. Protivil se svému otci Václavu a ten ho nechal uvrhnout do nepříjemné kobky na Přimdském hradě. Netušil, že tak vlastně zakládá tradici, že každý český panovník musí nejdříve projít vězením.

Otakar II opustil vězení na Přimdě ve výborné fyzické kondici a s jasnou hlavou. Po nástupu na královský stolec si vydobyl přídomek Král zlatý a železný. V době svého panování založil v Čechách na Moravě, Slezsku, Štýrsku, Prusku a Dolních Rakousech několik desítek měst. Výčet potomků svědčí o tom, že zde načerpal i sílu mužnou. Z těch měst, která založil, jsou Přimdě nejbližší Děčín (1252), Most (1257), Klatovy (1260), Kadaň (1261), Domažlice (1262), Ostrov (1269), Tachov (1253), Dvůr Králové (1253-1278).

Samozřejmě, že neobjížděl všechna místa a neměřil ulice nebo náměstí. Měl k tomu svoje donátory, které velice přesně a přísně inicioval a kontroloval.

V Čechách se však úspěch neodpouští a tak i král Otakar II. skončil tragicky na Moravském poli. Bylo to zradou jeho vlastní šlechty.

Počasí, které je zdraví prospívající, a lehce dýchatelné ovzduší na Přimdě však zůstalo. Proto zde žijeme, jezdíme sem na výlety, dovolené, ozdravné pobyty.

Průvodce Přimdského hradu Rídl Josef

Kalendář akcí průvodce hradu Přimda

2. listopadu 2013. Sobota.
Hrad Přimda. Česko-bavorský geopark. Květena hradu. Druhá sv. válka a její důsledky pro Přimdu. Sraz je na hradě Přimda v 15.00 hod. Čas výkladu a prohlídky je od 30 min. do několika hodin podle zájmu.

28. prosince 2013. Sobota.
Přimda a jeho výkon soudního práva stětím a oběšením. Prohlídka popravišť, cesta na popraviště podle zájmu s názornou popravou vybraného dobrovolného jedince. Sraz je na náměstí Přimdy v 15.00 hod. Čas výkladu s názornou ukázkou popravy a čekání na kata je do dvou hodin podle počtu popravovaných.

Přečtěte si, než nás navštívíte...

Přimda

Dnes byla bouřka. Zástup lidí, kteří se již několik dní pohybují pomalou chůzí za zapadajícím sluncem, se zastavil pod obrovským kopcem. Tak byla pro příští generace objevena lokalita, na které byla založena vesnice Pytlíkov. Byla to chyba! Později lidé zjistili, že vesnice založená v rovině se nesnadno brání jak proti divé zvěři tak proti dalším příchozím. Proto se lidé obrátili k vycházejícímu slunci a téměř neprostupným terénem se prodrali pod úpatí kopce. Celá cesta jim trvala celý den a k večeru zemdleni vybalili svoje pazourkové nástroje, vyhrabali díru ve stráni jako pícku na upražení posledního zbytku zrní, skromné to jejich večeře. Rána se ale nedočkali. Mnohem silnější skupina lidí, která podle kouře nalezla místo jejich odpočinku, je nemilosrdně povraždila. Jejich pazourkové nástroje zůstaly ležet náhodou nepovšimnuty v noční tmě na místě a objevili je až lidé ve 20. století.

Nyní se v této lokalitě rozprostírá vesnice Labuť. Bezduchá těla pak po nocích rozsápala a jejich kosti po okolí roznesla divoká zvěř. Tak skončil první pokus o osídlení této krajiny. V následujících desetiletích se celkem jednotvárně střídala jednotlivá roční období a krajina zarůstala smíšeným lesem. Zvláště bukům se zde dařilo a dorůstaly do obrovských rozměrů. V jejich stínu se pak proháněla zvěř, která měla dostatek potravy. V obrovských močálech a při březích malého potoka, který pramenil jihovýchodně od majestátního skalního ostrohu, žilo nepřeberné množství obojživelných živočichů, ve vodě potom množství ryb a raků. Vzduchem poletovaly obrovské vážky a velké množství drobného hmyzu. Užovky silné jako poleno prolézaly vodní svět a snadno lovili vše živé, co jim štědrá příroda nabízela. Neskutečný hukot v noci probudil všechnu zvěř a živočichy. Země se otřásla a z nedalekého skalního ostrohu se řítilo uvolněné kamení a skalní bloky. Uvolněná energie z nedaleké sopky na severu nadzvedla skalní ostroh o několik metrů a pod kopcem potok změnil částečně směr v důsledku posunu terénu. Zavinila to naše nejbližší sopka, dnes zvaná Komorní Hůrka u Chebu. Obrovské buky nyní ležely vyvrácené přes sebe a vysoká zvěř našla svůj konec mezi nimi a nově utvořenými terénními zlomy. Ještě několikrát se země otřásla a nastalo zlověstné ticho. Ráno se krajina probudila do neskutečného chaosu.

Na západ od kopce se ze skalního výchozu uvolnilo obrovské množství radonu a během několika let otrávilo na obrovské ploše veškerý život. Bylo to u vesnice Sv. Kateřina. Dnešního názvu. Zůstalo pouze rostlinstvo a stromy. Lidé, kteří žili východně od kopce, utekli ještě dál na východ, kde bylo příznivější počasí a snadná obživa. Na čas tak obsadili území kolem dnešních Křimic a Chotíkova. Celá staletí se pravidelně střídala roční období a na dnešním území našeho kraje rostla bujná vegetace od země několik pater nad sebou. Jak se ovzduší pomalu čistilo od znečištění od výbuchu sopky, do krajiny se začal pomalu vracet život.

Při pohybu zemské kůry se na povrch v našem současném okolí dostaly na povrch některé vzácné minerály, kovy a jíly. K zemskému povrchu se také dostalo uhlí v okolí dnešních Nýřan. Do opuštěné krajiny se od východu začali stěhovat skupinky lidí, které nenašly volné pozemky na východě. Od západu přišli lidé jiné řeči a mentality. Všechny zde udivilo neobsazené území porostlé hlubokými lesy, plné zvěře a potoky s přírodními rybníky plné ryb a obojživelníků. Na tu dobu zde byla snadná obživa. Byla to však také doba, kdy se začaly tvořit hranice, skupiny lidí soupeřily mezi sebou o lepší loviště, lepší zemědělskou půdou, kterou získávali kácením lesů. Nerostné bohatství zatím leželo volně na povrchu země a lidé je ještě neuměli využívat. Z tohoto je zřejmé, že to byla doba těsně před naším letopočtem a dnes říkáme, že to byla doba laténská.

Průvodce hradu Přimda Josef Rídl

Píše se rok 2O12...

...a Národní památkový ústav, odborné pracoviště v Plzni letos poprvé v historii zpřístupnil hrad Přimda veřejnosti. Zavedl zde průvodcovskou službu a za minimální poplatek si můžete najmout průvodce v turistické sezóně. Podle zájmu si můžete nechat vyprávět, o historii hradu Přimda a jeho nejbližším okolí. V letošní turistické sezóně se zde přednášelo o tom, co se dělo pod přimdskou horou v době před naším letopočtem. Dále pak o historii hradu od jeho založení do dnešních dnů. Zmíněna byla také nádherná flóra, která po tisíce let roste na rulovém hřebeni kamenné hory. Několik nádherných kytek zde rostoucích je dnes zařazeno na červeném seznamu ohrožených rostlin.

Nejbližší okolí Přimdy bylo ve středověku velmi průmyslové, takže je přednášena historie sklářství, uhlířství a železářství. Nezapomněl jsem ani na Přimdské Chody, kteří zde strážili naši hranici. Na Přimdě ve středověku býval také pivovar, o kterém se také podrobně zmiňuji. Přednáším také bitvu u Tachova, ve které křižáci utrpěli od husitských vojsk pod velením Prokopa Holého zaslouženou porážku. Třicetiletá válka měla své dějství také u Přimdy a generál Banér, Mandsfeld a Tilly svedli neúprosné a krvavé souboje s desetitisícovými pluky ve vesnici Železná a Rozvadov – Střeble. Přednáším také o podle historiků nenásilné germanizaci našeho příhraničí, které začíná od sedmnáctého století. Přednáším také o Mnichovské zradě, která je také známa jako o nás bez nás a vysídlení Němců po vítězství spojenců ve druhé světové válce.

Také hovořím o vyhnání Českého obyvatelstva z příhraničí před druhou světovou válkou. Přednáším také o dubnové katastrofě těsně před koncem druhé sv. války, kdy byla Přimda ze dvou třetin srovnána se zemí v důsledku náletu spojeneckých letadel. V živé paměti je zde také důsledek Benešových dekretů, kdy odešlo Německé obyvatelstvo také ze zdejšího okolí a dosídlenců bylo tak málo, že jen s největšími obtížemi a těžkou prací udrželi Přimdu osídlenou. Vždyť na Přimdě byl v roce čtyřicet pět až šest transparent „Jenom pevná vůle a práce dokáže Přimdu zachránit“. Musím napsat, že drtivá většina návštěvníků, která si koupí průvodce má úžasné povědomí o historii českého národa a okamžitě se orientuje ve výkladech jednotlivých témat. Samozřejmě, že také návštěvníci mohou vstoupit do výkladu průvodce a sdělit ostatním svoje vědomosti.

Podle zájmu turistů jsou prohlídky od třiceti minut do jedné hodiny. V jednom případě i dvě hodiny nádherného dialogu o historii nejen hradu Přimdy, ale celého Českého království. Samozřejmě, že zkrátka nepřijdou ani malé děti turistů. Jim a také dalším posílám v dalším pokračování pohádku. Zajímavá je také historie hradní studně a tajemná znamení na rulové skále o kterých nikdo neví, co znamenají. Vážení a milí spoluobčané, děkuji všem, kteří navštívili hrad Přimda. Velice si vážím toho, že jste mi věnovali svoji pozornost při výkladu a do Pamětní knihy, hradu napsali vaše nádherné ohodnocení mé práce, historicky prvního průvodce po Státním hradu Přimda. Pamětní kniha bude spolu s kronikou Přimdy uložena v archivu města pro příští generace. Všem ostatním spoluobčanům vzkazuji, přijďte si na Přimdu vyslechnout historii hradu a okolí. Řeknu vám to, co jste v životě neslyšeli.

Průvodce hradu Přimda Josef Rídl

Pohádka pro tento den

Princezna Jitřenka

Před dávnými časy žil na Tachovském hradu mladý princ říkali mu Sivík. Na hradě, který se dnes jmenuje Přimda, žila ta nejkrásnější princezna z celého Českého království. Maminka ji každé ráno česala krásné světlé vlásky a do nich vplétala zlaté nitky. Oblékala jí krásné bleděmodré šatičky, poseté zlatými hvězdičkami takže Jitřenka zářila celý den jako hvězdička. Princ z Tachova se na lovu zatoulal až k hradu Přimda, kde uviděl krásnou princeznu. Okamžitě se do ní zamiloval a její rodiče žádal, aby si jí mohl vzít za ženu. Rodiče, když viděli, že se princ jejich dceři líbí a je slušný, silný a dobře vychovaný souhlasili se svatbou. Během krátké doby byl hrad uklizený a vymetený. Služebnictvo vyleštilo palác, až se celý rozzářil. Kuchař upekl voňavé a sladké dorty a lokajové vyzdobili hrad šeříkem a růžemi. Zdaleka se sjížděli hosté, aby nevěstě a ženichovi popřáli štěstí a dlouhý život. Jitřenka si pozvala jako hosty své kamarády z dětství. Byli to skřítkové, kteří žili ve skalních trhlinách Přimdského hradu. Princ si pozval svého kamaráda obra, který mu pomáhal při stavbě hradu. Při svatebním obřadu se jim nad hlavami vznášela šeříková víla a krásný český čertík. Tito jim blahopřáli a řekli. Budete-li sdílet svou lásku a vzájemně si důvěřovat, budete šťastně žít až na věky. Tak se také stalo a po smrti se princezna zjevuje každé ráno nad východním obzorem jako jitřenka. Přes den jí její princ převlékne do tmavých šatů a září na večerní obloze jako večernice. Pro nás je to planeta Venuše. Kamarády Jitřenky trpaslíky, můžeme na noční obloze vidět jako souhvězdí Kuřátek. Sivík a obr se proměnili v krásnou a záhadnou dvojhvězdu Sírius.